Runatál
Odinova runová báseň
On visel na větry zmítaném stromě,
v neznámu co koření;
jsa proklán kopím po devět nocí
moudrý Ódin sám sobě obětí
...................
Nejedl chléb a nepil nic,
jen hleděl v hlubin tmy, pak zaplakal a runy vzal.
Konečně vrátil se
Boithomův syn, který jest otcem Bestliným,
devět mi písní pěl, medovinu mi naléval,
čarovný Ódraedir
...................
Pak rostl v tajných věděních
v moudrosti veliké ožily skutky ve skutcích a slova slovům dala žít.
Runám se uč, uč se je číst, ty mocné silné znaky ság,
znaky, jež Bolthorn krví psal
a Ódin do skal vyrýval
...................
Pro Ásy ódin, pro elfy Dain, Dvalin pro trpaslíků svět,
Asvid pro obry ukrutné, a teď je ryju já.
Než stvořen člověk, Thund je ryl,
Co rychle vzchází, uvadá
...................
Umět je rýt, umět je číst, vědět jak barvit,
ověřit, kterak se ptát a oběť dát, odeslat je, i moc jim vzít
...................
Spíše se ptej než přechvaluj,
dar každý hledá dar, raději odpusť než zatrať:
dříve než člověk napsal Thund
