Zapomenutá zátiší
Vrzla branka
v listu snů otevírám zapomenutou branku lesní zahrádky
zpola vyvrácená, ale přesto branka spojující dva světy
v prsou mé touhy otevírám branku na poušť
poušť je zahradou ...zahrada je ve mně
už zbývá pouhý krok a projdu jí ...do chvilkového světa štěstí
.....................................
Ohně podzimních barev dávno vyhasly
na zemi po nich zůstalo jen oranžovohnědé tlející listí.
Do zahrady nám vstoupila zima
svými ledovými květy pokryla každičkou větev i stéblo trávy
čas - se neúprosně zastavil
Nikde žádný pohyb ...nikde žádný zvuk
jen křišťálově stříbrné ticho.
